Římané Kapitola 8 pojednává o životě skrze Ducha. V této kapitole Pavel uvedl, že každý, kdo žije skrze Ježíše Krista, nemůže být odsouzen, protože je osvobozen od hříchu a smrti.

“ All the Books in the Bible „

Living by the Flesh

Paul said in Romans Chapter 8 that because of the flesh, the law became weak. Proto Bůh poslal svého jediného syna na svět, aby mohl splnit zákon. Ti, kteří žijí z těla, jsou z tohoto světa a jsou uvězněni v tělesných touhách. Ti, kteří překonávají tělo a svět, však nejsou z této říše. Skrze Ducha jsou stvořeni Božími dětmi.

sdílení v Kristově slávě

Pavel vysvětlil, že sdílíme Kristova utrpení, a to znamená, že budeme také sdílet jeho slávu. Všechna přítomná utrpení kvůli tomu, že jsou s Kristem jednotní, jsou ve srovnání se slávou, která přijde, zanedbatelná. Ti, kteří jsou s Kristem, vědí, že bolesti tohoto světa pominou a čeká něco většího.

Duch pomáhá těm, kteří jsou v Kristu v dobách slabosti těla. Bůh koná dobré skutky pro ty, kteří jsou věrní, a pro ty, kteří ho milují. Pavel pokračoval a řekl, že Duch se za nás přimlouvá v dobách bolesti a sténání.

Bůh je větší

Římané Kapitola 8 prohlašuje, že ti, kteří jsou s Kristem, jsou více než dobyvatelé. Ti, kteří jsou s Bohem, by se neměli bát ničeho jiného světa, protože Bůh je větší než všechny věci.

ten, kdo dal svého jediného Syna, aby zachránil všechny lidi, jistě dá těm, kteří přijali Krista, velké věci. Pavel uzavírá kapitolu tím, že říká, že nás nikdo nemůže oddělit od toho, co Kristus udělal.

„Předchozí ChapterNext Kapitola“

Římanům 8 (King James Version)

1 a proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí po těle, ale po Duchu.

2 neboť zákon ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti.

3, Pro to, co zákon nemohl udělat, v tom, že to byl slabý skrze tělo, Bůh poslal svého vlastního Syna v podobě těla hříchu a pro hřích, odsoudil hřích v těle:

4 Aby spravedlnost zákona by mohla být naplněna v nás, kteří nechodíme po těle, ale po Duchu.

5 nebo ti, kteří jsou po těle, myslí na věci těla; ale ti, kteří jsou po duchu, věci Ducha.

6 neboť být tělesně smýšlející je smrt; ale být duchovně smýšlející je život a mír.

7 protože tělesná mysl je nepřátelství proti Bohu: neboť nepodléhá zákonu Božímu, ani skutečně nemůže být.

8 takže ti, kteří jsou v těle, nemohou potěšit Boha.

9 ale nejste v těle, ale v duchu, je-li to tak, že Duch Boží přebývá ve vás. Nyní, pokud někdo nemá Ducha Kristova, není jeho.

10 a je-li Kristus ve vás, tělo je mrtvé kvůli hříchu; ale duch je život kvůli spravedlnosti.

11, Ale pokud Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, ten, který vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který přebývá ve vás.

12 proto, bratří, jsme dlužníci, ne k tělu, abychom žili po těle.

13 nebo budete-li žít po těle, zemřete; ale jestliže skrze Ducha umrtvíte skutky těla, budete žít.

14 protože tolik, kolik je vedeno Duchem Božím, jsou to synové Boží.

15 neboť jste opět neobdrželi ducha otroctví, abyste se báli; ale přijali jste Ducha přijetí, kterým voláme, Abba, Otče.

16 Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti:

17 A jsou-li děti, pak dědicové, dědicové zajisté Boží a spoludědici s Kristem; pokud tomu tak bude, že budeme trpět s ním, že můžeme být spolu i oslaveni byli.

18 neboť domnívám se, že utrpení této současné doby není hodno srovnávat se slávou, která v nás bude zjevena.

19 pro upřímné očekávání stvoření čeká na projev synů Božích.

20 Pro stvoření bylo podmíněno marnosti, ne dobrovolně, ale z důvodu toho, který jest podroben stejné, v naději,

21 Protože stvoření samo o sobě rovněž musí být vysvobozen z otroctví korupce do slavné svobody božích dětí.

22 neboť víme, že celé stvoření až dosud sténá a trpí bolestí.

23. A nejen oni, ale sami také, které mají prvotiny Ducha, i my sami sténat v nás, čeká na přijetí, totiž vykoupení svého těla.

24 jsme spaseni nadějí: ale doufám, že je vidět, není naděje: za to, co člověk vidí, proč zdali ještě doufat?

25 ale pokud doufáme, že to nevidíme, pak na to s trpělivostí počkáme.

26 a tak nám také Duch helpeth naše slabosti: víme, co bychom měli modlit za, jak jsme měli: ale Duch sám učiniti přímluvu za nás vzdechy, které nelze pronesl.

27 a kdo hledá srdce, ví, co je mysl ducha, protože činí přímluvu za svaté podle vůle Boží.

28 a víme, že všechny věci pracují společně pro dobro těm, kteří milují Boha, těm, kteří jsou povoláni podle jeho účelu.

29 Pro koho udělal foreknow, je také předurčuje, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, že by mohl být prvorozený mezi mnoha bratřími.

30 navíc koho předurčil, ty také nazval: a koho nazval, je také ospravedlnil; a koho ospravedlnil, je také oslavil.

31 Co tedy řekneme těmto věcem? Je-li Bůh pro nás, kdo může být proti nám?

32 ten, kdo nešetřil svého syna, ale vydal ho pro nás všechny, jak by nám s ním také svobodně nedal všechny věci?

33 kdo položí něco na obvinění Božího vyvoleného? Bůh je ten, jenž ospravedlňuje.

34 kdo je ten, kdo odsuzuje? Je to Kristus, který zemřel, Ano spíše, že je vzkříšen znovu, kdo je dokonce po pravici Boží, kdo také činí přímluvu za nás.

35 kdo nás oddělí od Kristovy lásky? bude soužení, nebo utrpení, nebo pronásledování, nebo hlad, nebo Nahota, nebo nebezpečí, nebo meč?

36 jak je psáno, kvůli tobě jsme zabíjeni po celý den; jsme považováni za ovce na porážku.

37 ne, ve všech těchto věcech jsme více než dobyvatelé skrze něj, kteří nás milovali.

38 jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani mocnosti, ani věci přítomné, ani věci, které přijdou,

39, Ani výška, ani hloubka, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

„předchozí Kapitoladalší Kapitola“